Historie nebušického školství – publikace k 60. výročí otevření školní budovy (2018)

Domnělé počátky nebušické školy spadají do doby kolem roku 1780, kdy byla zřízena fara u sv. Jakuba v Šárce. Tehdejší opat premonstrátského kláštera na Strahově Václav Josef Mayer založil několik beneficií, a mezi těmito také v Šárce.

Ještě za života nebušického rychtáře V. Rajtorala byl lid „ve vědomostech velice zanedbán“. V roce 1787 vydal císař Josef II. kostelním patronátům příkaz, aby ve vesnicích zřizovali a vydržovali školy, kde by si vesnický lid osvojil nejnutnější vědomosti potřebné pro život, zejména pak čtení, psaní a počítání. Bylo stanoveno, že triviální škola má trvat od šesti do dvanácti let. V roce 1781 bylo farářům a obecním představitelům nařízeno, aby sepisovali děti schopné školní docházky a proti rodičům, kteří posílají děti do školy nepravidelně, postupovali formou pokut a trestů. Docházka do školy byla v té době velmi špatná. Povinná školní docházka byla zavedena v roce 1853. Patronátům bylo zachováno právo volit a dosazovat do škol učitele. Pro povolání učitelů byly najímáni vysloužilí vojíni, kteří se v plukovních poddůstojnických školách naučili psát, číst i počítat.

Tento druh učitelů se uplatnil také v Nebušicích, a to začátkem 19. století. Podle dochovaných starých zápisů vyučovali vojenští vysloužilci děti soukromně ve svých domácnostech. Jako jeden z prvních se uvádí samota Šedivka (č.p. 51) a Šubrtka (č.p. 50). Jejich působnost byla pouze dočasná, neboť školou povinná mládež měla povinnost docházet až do roku 1814 do školy v Liboci. Cesta do této školy byla ovšem v zimním období často neschůdná a fyzicky namáhavá. Také proto se přistoupilo ke zřízení vlastní školy.

To se stalo v roce 1814 po dohodě s opatem strahovského kláštera, panem M. Grünem, který propůjčil obci malý, osamělý domek o dvou místnostech, tzv. Malou Pachmanku (č.p. 21), bývalou hájovnu. Prvním učitelem se stal Filip Větrovec, vysloužilí vojín a zednický mistr, a to s takovým úspěchem, že dostal záslužný stříbrný kříž. Školu v tom čase (1831 – 1832) navštěvovalo 109 dětí obou pohlaví, které chodily do jedné společné třídy. Vyučovalo se náboženství, slabikování, čtení, počty, psaní, a snad i dobropísemnost. F. Větrovec byl svědomitý učitel, velmi přísný. Jeho plat činil 159 zlatých. Neposedné žáky trestal rákoskou a nedbalé žáky nechával v létě klečet na zahradě s knihou v ruce, aby každý toho lenocha viděl. V roce 1852 přišel na zdejší školu Matěj Šafránek, který se stal prvním pomocníkem zestárlého učitele Větrovce. V Nebušicích působil až do roku 1865. Škola zde byla až do roku 1867.

V roce 1866 byl opatem J. Zeidlerem posvěcen základní kámen na stavbu nové školní budovy (Nebušická ulice č.p. 97). Škola byla postavena v letech 1866 – 1867 nákladem obce a různých dobrodinců, stavitelem byl J. Markup z Knězevsi. Celkový náklad na stavbu byl 4000 zlatých. Budova školy nebyla velká, kromě dvou tříd zde byl i byt učitele a podučitele. Budovu ozdobil reliéf J.A. Komenského, nad vrcholem do omítky potom byl vyryt letopočet MDCCCLXVI. Je zde umístěna také mramorová deska s nápisem: „Nechte maličkých přijíti ke mně neb jejich jest království nebeské. Mat. 19.14.“. V září 1867 byla stavba slavnostně vysvěcena strahovským opatem, a to za velké účasti občanů, obecního výboru a školních dětí. Učit se začalo až 7. listopadu 1867, a v této době bylo v obci 80 dětí školou povinných. Prvním učitelem se stal P. Rozsíval, který zde také založil první Pamětní knihu školy. V roce 1875 došlo k rozšíření školy o další třídu a v roce 1891 došlo k dalšímu rozšíření školy.